Dne 12. února 1896, v čase masopustu, uspořádal sbor první hasičskou zábavu, které se zúčastnily hasičské sbory z Blanska, Doubravice a tovární sbor na pile. V tomto roce byl zbudován také lezecký dům u pastoušky na talkách a byly pořízeny dva hákové, jeden střechový a jeden třídílný nastavovací žebřík. Dále byl zakoupen za 75 zlatých dvoukolový železný naviják na hadice.
V roce 1897 náš sbor zasahoval pětkrát při požárech. Třikrát v Blansku a podvakráte v Rájci. Dne 4. května, kdy hořelo stání ve chlévě hospodářského dvora a dne 8. října kdy hořel stoh slámy na zahradě Františka Brázdy. Dne 27. května byla vykonána přehlídka sboru. Inventář sboru byl rozmnožen o jednu svítilnu s tyčí, jedním praporkem, čtyřmi plechovými džbery a šesti svěráky, vše v ceně 29 zlatých.
Dne 12. června 1898 se členové sboru zúčastnili slavnostního župního sjezdu ve Křetíně na oslavu 50-ti letého panování císaře Františka Josefa. Při požárech v tomto roce byl sbor alarmován dvakrát, kdy 9. září u Michálků shořela stodola a 17. listopadu v na požár stavení v Blansku. Byly pořízeny dvě ruční stříkačky Berlovky za 20 zlatých.
V roce 1899 zasahoval sbor třikrát, a to 31. srpna v Bořitově, 8. října v Karolíně a 20. prosince na pile v Rájci.
V roce 1900 se konal 24. června druhý župní sjezd, při něm místní sbor předvedl veřejné cvičení na náměstí v Rájci, kde za spoluúčinkování sboru z Ráječka provedl zásah na dům č. 34. Cvičení bylo uznáno posuzovací komisí v každé části zdařilým. Dne 22. července se 5 členů účastnilo župního sjezdu v Letovicích spojeného s oslavou 30-ti letého trvání tamního sboru. Sbor byl v tomto roce k ohni povolán dvakrát.
Dne 8. září 1901 navrhl starosta ústřední moravské jednoty hasičské, aby byl přijat národní stejnokroj. Dosavadní sváteční stejnokroj byl nejednotný, lišil se u každého sboru barvou i střihem. V témže roce se sbor zúčastnil hašení požáru Druckerovy pily, který se mimojiné v roce 1915 opakoval.
Rájecký sbor na výborové schůzi dne 12. června 1902 schválil pořízení národních čamarových kabátů pro své členy. Kabáty ušil Josef Vrba a Josef Kříž. Obchodník Josef Zicha, který přistoupil za člena přispívajícího a polovinu nákladů sám zaplatil. Velitel Jan Rýdl odešel na nové působiště do Býkovic jako správce školy. Byl vedle starosty Kočvary o sbor nejzasloužilejším členem, staří bývalí hasiči na něj dosud s láskou a úctou vzpomínají. Sbor se s ním rozloučil přátelským večírkem.
Dne 10. května 1903 byl na valné hromadě zvolen nový velitel František Brázda, podvelitelé Josef Klimeš a Vincent Blažek, četaři Antonín Krahulec a Eduard Skácel, strojníkem Jan Sáňka. Jednatelem zvolen učitel Josef Konrád. Všechny další roky Rájecké náčelnictvo pracovalo ve stejném složení. 20. září se účastnilo 17 členů svěcení školní budovy.
Dne 4. února 1909 sbor pomáhal při uvolňování ledových ker na řece Svitavě.
Dne 16. ledna 1910 se konala valná hromada sboru, na které odstoupil ze zdravotních důvodů velitel František Brázda. Na jeho místo zvolen velitelem Josef Klimeš. Na společném cvičení ve Spešově dne 23. srpna 1911 byl dekorován záslužnou medailí Jan Sáňka. Sbor v tomo roce zabránil šíření ohně na lihovar při požáru pily.
V roce 1912 bylo zbudováno nové leziště, poněvadž dosavadní lezecký dům byl zchátralý. Velkostatek poskytl místo na rybníku a dříví darovala firma Drucher. Dále bylo nakoupeno 100 metrů nových hadic a acetylenová lampa.
Dne 13. července 1913 se sbor v počtu 27 členů zúčastnil slavnosti povýšení Rájce na městečko.
Následkem vypuknutí světové války 28. července 1914 byl zastaven nařízením zákonem o osobní svobodě, o právu domovním, o svobodě tisku a shromažďovacím veškerý program a spolková činnost utichla. Částečnou a potom všeobecnou mobilizací se navíc ztenčoval i stav členstva a to tak, že u sboru nezůstal z původního kádru nikdo doma. Aby se přecejen nějaká požární hotovost udržela, pomáhalo se přibíráním občanů starších, vojenské povinnosti nepodléhajících, zřizováním dorostu a družin ženských.
Přísloví praví: Škola bez kázně – mlýn bez vody. Přísloví toto platí plnou měrou i ve sborech hasičských. Především požadovati jest od každého hasiče poslušnost ve službě do puntíku a to bez odmluvy. Hlavně při požáru má hasič práci přesně jemu určenou, klidně a s rozvahou konati. Představené má milovati a důvěru k nim chovati. Své druhy v povolání má jako bratry milovati, by krásné heslo hasičů, jeden za všechny, všichni za jednoho, nevyslovovalo se nadarmo, ale ve skutek se uvádělo.